Obsah

Na Řezenské stezce

 

     Jdeme-li po asfaltové silnici ze Kdyně do Všerub, ani si neuvědomíme, že putujeme místy, kudy vedla  nejstarší  z větví staré Řezenské cesty.  Nejezdilo a nechodilo se tudy pouze do Bavorska, ale také přímo do Říma a na pobřeží Rudého moře.Podle  itinerářů  ze 16.  století  trvala tehdy cesta z Prahy do Řezna 5 až 6 dnů, kdežto koňmo se nechala zvládnout za poloviční čas.
     Stezka vedla z Prahy přes Plzeň do Domažlic – Tuhoště. Za Domažlicemi míjela hradiště u dnešního  Smolova ,   které  vzniklo   ve  druhé  polovině  10.  století   a   vstoupila    do  neosídleného pohraničního hvozdu. Vsi, které v okolí stezky vznikly, jsou většinou mladšího založení. Na  lesní půdě založený Spáňov je připomínaný prvně roku 1372, Mrákov 1325, Kout 1544.  V  hloubi  lesa stávaly osamoceně  záhadné  a dávno zaniklé Zdemily 1390,  které podle tradice nahradila později vysazená ves Brůdek 1650. Mladšího  založení  je  také další osada na trase,  nazvaná Hájek 1586. Za  ním  leží  na  zemské  hranici  mladé  kolonizační  městečko  Všeruby  1570,  vysazené zřejmě v  místech  staršího  osídlení.  Dále  procházela  cesta  prameništěm   řeky  Chamu  a   bavorskými lokalitami Aigen (chodsky Vojna/Eschlkam/chodsky Vosí) a směřovala na opevněné město Furth i.Wald.
     Průchod  stezky  je  dokumentován  častými  nálezy  různých  starožitností  a starých haťových konstrukcí,  nalezených  především  při  melioracích.  V  prostoru  stezky  došlo  v  minulosti  také k několika známým nálezům tzv. cestovních  mincovních  pokladů.  K  nejznámějším patří poklad nalezený  r. 1914  u  Hájku  na  úpatí  Tanaberku, který obsahoval 1500 pražských grošů Karla IV. Poklad  složený  ze 110   pražských  grošů  nalezl  u  Hájku  v  r. 1937 rolník Wellner. Jiný poklad  čítající asi 300 pražských grošů byl vyorán 1858 na poli u smolovského rybníka.
     Všerubská  větev  Řezenské  cesty  byla podle  I. Vávry nepochybně nejstarší a dlouho jedinou veřejnou  cestou,  která  tímto  směrem  vedla.  Jako významná dopravní tepna sloužila kupeckým karavanám údajně již v 9. století.
     O  něco  později  se  začíná  prosazovat  spojnice přes Klenčí 1325, která směřuje na  bavorský  Waldmünchen  (Mnichov za Lesy).  Tato  spojka  má sice větší převýšení,  ale  je  o poznání kratší  a  proto  se  postupem  doby  stává  užívanější.  Na   počátku  16.  století  byla   klenečská   spojka využívána   pro  nově  vznikající poštovní dopravu. Tato skutečnost opětně snížila význam Všerub i všerubské spojnice. Určité vynucené výhody přinesl Všerubům silniční patent z r. 1756. Jím byla všerubská   silnice   určena   za  nucenou  cestu ,  po  níž  museli  projet   všichni ,   kteří  cestovali z Eschlkamu na Všeruby, Klatovy a odtud na Plzeň.
     Vedle  všerubské a  klenecké větve procházely přes hranici další neveřejné stezky zvané travní, na kterých byl provoz zakázán. Ti, kteří je využívali, riskovali, že jim bude část nákladu zabavena.
      Jedna  z  těchto  cest,  užívaná zřejmě již v 15. století, procházela Domažlickým průsmykem a
spojovala  nejbližší  možnou cestou Domažlice s bavorským Furtem. Tato komunikace procházela v podstatě trasou dnešní silnice Domažlice-Folmava.